Profil

Profil

I když to díky tomu jménu možná nemusí tak vypadat, Johny Deer je mladá holka. Ovšem, když občas nakouknu do jejích dílek, překvapí mě hlavně propracovanost, vynikající nápaditost a hodně pohodové náměty. A že se s ní taky velmi dobře kecá, jsem zjistil při jedný cestě do Plzně, kdy jsem seděl za volantem, kladl otázky a Johny Deer odpovídala. Tak asi takhle.

Proč sis zvolila pseudonym zrovna John Deer?

Bacha, má to bejt Johny, Johny Deer. Je to hlavně proto, že v český literatuře je hrozně málo žen, maximálně tak Halina Pawlowská a to zrovna není moc můj styl.

A co třeba Lanczová, Hercíková, Hauznerová…

Tak to ti teda pěkně děkuju. Prostě nechci bejt házená

do škatulky Ženskej spisovatel.

* A proč teda zrovna Johny Deer? Je přece tolik jinejch

jmen, co třeba tak nepřipomínají traktor?

Jednou jsem dopisovala nějaký dílko a pak mě napadlo, že Johny Deer by vypadalo i graficky velice dobře.

* A taky jo, ten smajlík uprostřed se mi moc líbí...

- To není smajlík, ty vole, to je copyright.

* Kolik je ti vlastně let?

- Patnáct.

* A v kolika jsi začala psát?

Takový ty dětský pokusy, to bylo už hrozně dávno, ale naplno se tomu věnuju tak od čtrnácti.

Co ty a Gymnázium Plasy? Proč jsi vlastně tady a ne někde jinde?

Tam byly hodně rodinný důvody. Moje babi tady studovala, visí tam na nástěnce prvních abiturientů, máti tady studovala, strejček tady taky studoval... No, zkrátka, když jsem oznámila, že chci jít jinam, byl doma oheň na střeše, že prej si mám aspoň zkusit ty přijímačky. Jo, a taky v tom byly finanční důvody, protože jsem měla slíbeno, že když je udělám, dostanu pět tisíc.

(v tuto chvíli se mi poprvé povedlo odbočit od tématu a začal vykládat svoje zážitky s motorkou a s mýma přijímačkama a tak. Vzpamatoval jsem se asi tak po kilometru.)

Zpátky k tvejm věcem. Prosimtě, kam na ty nápady chodíš?

Tak to máš různý, něco mě napdadne třeba po nějakým tahu, znáš to, člověk přijde ještě trošičku jetej, v hlavě se začnou odehrávat monology... Něco, zní to sice jako klišé, ale má to původ v něšťastnejch láskách. Jdna je třeba psaná pod vlivem úpalu.

Pod vlivem úpalu? To jsem nikdy nezkoušel, léčím se lahváčema a po pár kouscích neudržím tužku v ruce.

Ty vole, to fakt nešlo, to byla rodinná dovolená, ještě bejt v pokoji s chrápající nevlastní sestřičkou, rodiče, který si prostě nedokážou představit, že by desetiletý dítě mohlo někdy takhle chrápat. Taky to nebyl čistej úpal, ale byly v tom i nějaký heinikeny...

Takže celkově blbě?

- Přesně tak.

Píšeš nejenom prózu, ale i poezii, dokonce divadelní hry...

Tak divadelní hru jsem napsala jen jednu, tenkrát an Explozi snů, a byl to docela průšvih...

Napsaný to nebylo špatně, vybrala sis akorát fakt špatný hěrce a špatnej čas, kdy to hrát, byla to vlastně jediná vážná věc na představení plným parodií. Chtělo to nechat na jindy.

No jo, ale na poslední chvíli odešlo moc lidí, tak jsem na konec musela hrát i já.

Takže herectví není tvá silná stránka?

To fakt ne. Když třeba recituju, nevadí mi to,ale neumim se nic učit nazpaměť.

Posloucháš muziku, když píšeš?

No jasně, v poslední době třeba Bad Religion a další podobný pankový kapely. Je dobrý, že v tý muzice, i když kolikrát nerozumíš textu, je tam určitej rytmus, kterej je nabíjející. Musím se přiznat, že když mi bylo tak těch jedenáct, dvanáct, poslouchala jsem Britney Spears a podobný sračky. Ale vyrostla jsem z toho! K tý rockový muzice jsem se dostala vlastně přes matku. Za komančů byla jeden z těch míň poslušnejch lidí, ne, že by se snažila nějak provokovat, ale poslouchala na tu dobu dost extravagantní muziku, takže mám po ní doma třeba starý Oasis nebo Pink Floydy. Mám tak trochu pocit, že i k tomu psaní mě dostala ona. Nechci sice dělat, že jako bez ní by to nešlo, ale tak nějak to v týhle podobě přišlo samo.

Takže silný rodinný vzory?

No tak neříkám, že je zrovna můj vzor, je spousta věcí, co se mi na ní nelíbí, na druhou stranu zjišťuju, že je začínám dělat taky. Znáš to.

Co čteš?

Tak v poslední době docela dost ulítávám na Baudelairovi...

Na kom?

Na Baudelairovi...

Jo tak, já ti rozuměl na Podlenovi, to je jeden muj známej hostinskej...

Taky se teď prokousávám Sokratovo Dialogama, ale to čtu protože musim. Hodně čtu Antický básníky, odráží se to i v mojí tvorbě.

* A co třeba i něco modernějšího?

Ginsbergovo Kvílení, to mám doma asi ve třech vydáních, pak třeba Kerouac Na cestě... Blbě se to shání, takováhle literatura, přesně jak říkáš, že mizerný dětský slabikáře jsou drahý a seženeš je všude, a takovouhle literaturu koupíš za babku, ale jedině někde ve výprodejích nebo antikvariátech.

To je totiž přesně stav tohohle světa.

Přesně tak. A víš co jsem si taky všimla? Že díla nás,mladejch autorů, jsou hrozně moc ovlivněný smrtí. To je taky stav tohohle světa a výpověď generace.

A to byl vpodstatě konec rozhovoru. Ne, že bysme nemluvili dál, ale mluvili jsme o smrti, o globalizaci, o komerční muzice, od toho je už jenom krůček k hovorům o rodnejch vesnicích , mýmu bratrancovi a nakonec o válce mezi KFC a McDonaldem.

Ve správným profilu najdete i díla, takže tady jsou. Stačí kliknout a číst.

Takže příště, někdo jinej s někým jiným. Mějte se, Chicky se loučí.

zpět